THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Píše na profilu kapely: „Smutný, pochmúrny a clivý emo rockový pokus o preniknutie do bolesti ľudskej duše...“. Já říkám: „NOTHING = federální, elánovský a stokrát oposlouchaný bigbítový pokus o přilákání připlešlých pětatřicátníků na parket kulturáků…“. Ale nenechte se hned odradit poněkud ostřejším začátkem, řemeslná práce je odvedena velmi chvalitebně a dokáži si dost dobře představit, že aktuální počin této kapely by se s trochou péče producentských lazebníků z majorlabelů dokázal obratně prohánět středněproudými rádii. V současné podobě však zůstávají NOTHING stát uvězněni mezi dvěma dimenzemi. Tou první je svět vyžilého kytarového popu, aby se však martinští stali plnohodnotnými obyvateli tohoto prostoru, chtělo by to přidat na chytlavosti, prvoplánových aranžích a rádiové kýčovitosti. Na to, aby plnohodnotně patřili do světa inteligentního rocku, je zapotřebí změnit celkové vyznění, přidal na méně oposlouchaných nápadech a vyhnat slizké a příliš podbízivé melodie. Nezodpovězenou otázkou mi zůstává, kde tato kapela bere to „emo“. Vysvětlení nalézám dvě – buďto jde o nepochopený pokus o recesi – v tomto případě se kapele omlouvám za svoji nedovtipnost. Nebo jde o vážně míněný pokus svést se po doznívající trendové vlně. V tom případě je mi kapely trochu líto.
Slovenský pop rock, který balancuje na pomezí středněproudého kolovratu a inteligentní zkušené řemeslné práce.
5 / 10
Rečo
- zpěv
Hirax
- kytary
Murko
- bicí
Elwis
- baskytara
hosté:
Gréta
- zpěv
Peter Slamečka
- klávesy
1. Poviem nie
2. Sám
3. Zbohom dám
4. Inej rieky niet
5. Smiech
6. Už ťa niet
7. Podplatím sa
8. Steny šepkali "Hriech"
9. Smieť tak ísť
10. Poslední v cieli
11. Všetko je málo
The Great Dismal (2020)
Dance on the Blacktop (2018)
Tired of Tomorrow (2016)
Guilty of Everything (2014)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Hromrecords
Stopáž: 40:36
Produkce: Sanchez
Studio: Exponenet
Musím súhlasiť s recenziou... Album uplynie a až na zopár momentov nezanechá stopu... Všetko je tak priehľadné a všedné, hlavne "cajdákoidné" pokusy typu "Steny šepkali...", "Smieť tak ísť" či "Sám" mi nehovoria takmer nič. Je tu síce niekoľko skvelých momentov (napr. songy "Podplatím si nebesá" či "Posledný v cieli"), skvelý zvuk, ale ako celok ma to neberie. Škoda, čakal som od tohoto albumu viac ako parádny obal a pár dobrých songov...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.